Jen málo umělců dokáže na té nejvyšší úrovni ovládnout více nástrojů. Julian Rachlin – mág houslí i violy – k nim patří. Virtuos s dokonalou technikou a zároveň silnou interpretační emocionalitou tak může v jednom večeru rozeznít oba nástroje, na festivalu Dvořákova Praha v jedinečné akustice a atmosféře kostela sv. Anny. Předchozí festivalový večer se ujímá v Rudolfinu i dirigentské taktovky – festivalové publikum má tedy skvělou příležitost ve dvou večerech zažít výjimečné Rachlinovo interpretační umění houslové, violové i dirigentské.
Julian Rachlin s pověstí zázračného dítěte se narodil v roce 1974 v Litvě, jako čtyřletý emigroval s rodiči do Vídně. V pouhých 14 letech byl zvolen nejlepším hudebníkem soutěže Eurovison, stal se také nejmladším sólistou, který kdy vystoupil s Vídeňskými filharmoniky. Studoval u proslulého pedagoga Borise Kuschnira, absolvoval kurzy i u Pinchase Zukermana. Rád se ujímá i soudobých skladeb, např. v říjnu loňského roku uvedl ve světové premiéře ve vídeňském Musikvereinu Pendereckého Double Concerto složený přímo pro něj. Rachlin patří k velmi činorodým muzikantům – nahrává pro Sony Classical, Warner Classics a Deutsche Grammophon, je profesorem na vídeňské konzervatoři, organizuje i vlastní festival v Dubrovníku. Sympatie si získává také díky svým filantropickým činnostem, např. v rámci projektů UNICEF. Hraje na housle ex Liebig Stradivari z roku 1704, zapůjčené díky soukromé nadaci Angeliky Prokopp, a na violu Nicoly Bergonziho z roku 1786 zapůjčenou Dmitrijem Gindinem.
S ruskou klavíristkou Magdou Amarou, respektovanou sólovou i komorní hráčkou, uvedou romanticky laděný program. Brahmsovy houslové sonáty patří k velmi často nahrávaným skladbám, přesto však ne obehraným – svět Brahmsových sonát je totiž velmi bohatý a nabízí nepřeberné množství interpretací, každé jejich provedení špičkovým interpretem tedy přináší novou kvalitu. Podobně proslulá je Franckova Sonáta A dur, jež vznikla v roce 1886 jako svatební dar pro Eugèna Ysaÿe, je považována za nejkrásnější sonátu pro housle a klavír vůbec. Dvořákovy Romantické kusy z roku 1887, sled 4 krátkých vzájemně kontrastních vět, se vyznačují tematickou úsporností, která je zejména ve čtvrté větě, založené v podstatě na jediném třítónovém motivu, mistrovsky dotažena k silnému výrazovému účinku.
Foto Petra Hajská
